Hnilobný lid, hnilobná politika

Myslím si, že v životě každého z nás neexistuje den, kdy bychom ani jednou nezaslechli nějaké narážky na českou politiku. Čím blíže je k volbám, tím více narážek musíme poslouchat a to jak od přátel, tak z médií. Mě to ale nebaví, mě to deprimuje.

Největší zlosyn české politiky je bezesporu pan Paroubek. Možná vám přijde skoro divné, že jsem před jeho jméno dal slůvko „pan“, ale budete se s tím muset smířit. Já si totiž přes všechny náznaky od přátel či z médií myslím, že pan Paroubek je člověk. A i přes tu spoustu věcí, pro které ho nemám rád, o něm budu jednat slušně (pokud o něm nediskutuju v hospodě, tam nastane výjimka). Stejně tak nazvu panem pana Topolánka, pana Schwarzenberga a dokonce i pana Filipa.

Slušnost je totiž to, co v politice zcela chybí a kdyby to tam bylo, hned by se nám, politiku sledujícím lidem, dýchalo lépe.* Je jasné, že mezi přáteli neříkám „pan“ Paroubek, ale při formálním rozhovoru mi to přijde nejen vhodné, ale i nutné. Jedno pitomé slovíčko totiž dokáže mnoho – například otevírá diskuzi. Když pan Topolánek řekne, že nesouhlasí s tím, co tu Paroubek říká, zní to pohrdavě a „Paroubek“ se s ním bavit nebude. Kdyby ovšem řekl, že nesouhlasí s tím, co tu pan Paroubek říká, zní to normálně. Někomu se to může jevit jako nepatrný rozdíl, ale já jsem přesvědčen o tom, že je to jádro problému.

U jádra tohoto problému jsem se však zdržel déle, než jsem původně zamýšlel, a tak se posunu o něco dál. Žijeme v demokracii, a to by tedy mělo znamenat, že vše co se děje o level výše – tedy na úrovni politické – to má ve svých rukou lid, neboli je to vůle lidu. Ačkoli toto pojetí v mnoha směrech nefunguje, v případě slušnosti to funguje zatraceně dobře. Lze si to jednoduše představit – když předstoupí politik, který chce být znovu zvolen (nebo kdokoli jiný, kterýžto potřebuje zlepšit svůj společenský status), před vzdělaný, konzervativní, „slušný“ lid, bude hovořit slušně, aby se mu zalíbil. Když mezi lidmi panuje uvolněnost, vulgárnost, nebo až hrubost, bude se chovat opět tak jako ti lidé. Chce totiž zapadnout – ukázat, že je jeden z nich. Bohužel se to projevuje i ve výkonu práce – když politik sleví z hodnoty svého projevu, lidé mají sice dojem, že je zastupuje někdo, jako jsou oni (tedy mluví „normálně“), ale automaticky nepřepokládají, že by byl nějak výjimečný svou prací. A mnohdy ani není.

Ale neměli bychom spíš volit ty zástupce, kteří jsou lepší než my právě kvůli tomu, že jsou lepší? Vždyť politik je v řízení státu o úroveň výš než občan, a to by mělo znamenat, že jeho počínání si bude také o úroveň výš. Jeden problém bude v tom, že skutečně chytří lidé to vidí a dají od politiky raději ruce pryč. A druhý problém je ten, že slušní politici přes ty neslušné nejsou skoro vidět. Věřím však, že kdyby někdo chytrý vytrval, jeho popularita nesmírně stoupne. Myslím si, že dnešní občan už nevolí podle toho, jestli je to levice nebo pravice. Volí ty, které pokládá za slušnější  a skoro to vypadá jako by čekal jen na někoho spásného a mezitím volil „menší zlo“ ať už je to pan Paroubek, nebo pan Topolánek (vidíte, skoro to ani nezní, že je česká politika hnilobná, když řeknu „pan“)

Politici by byli slušní, kdyby byl slušný lid, lid však bude slušný pouze tehdy, pokud neuvidí, že už i v té politice se chovají jako „prasata“. Kdyby nebyl pan Paroubek prase bradavičnaté, nemusel by se bouřlivě ohrazovat; kdyby nebyl pan Topolánek prázdný topol, nemusel by se bouřlivě ohrazovat. Je to začarovaný kruh, protože když se politik ohradí, stovky dalších odpůrců rejou dál. Zamysleme se nad svým vyjadřováním, protože stejně jako politika vzchází z občanů, tak asi i ta slušnost. Pokud by tomu bylo naopak, pak jsem připraven vejít do politiky a být slušný.**

————————————————-
* Možná můžete namítat, že si teď odporuji s jedním ze svých předešlých příspěvků, kde pojednávám o slušnosti, ale já jsem přesvědčen o tom, že tomu tak není. V tom článku jsem pojednával o přímé komunikaci, nebo lépe o vztahu, nikoli o komunikaci skrze média.

** Spolu s Badguyem (neumím to skloňovat, tak se kdyžtak omlouvám)