Existuje utopie?
Utopie je místo, čas, nebo prostor, který neexistuje – je to idea, takže je ideální. V utopii funguje všechno svým nejlepším způsobem, z čehož se můžeme my, ti, kteří v utopii nežijí, v mnohém poučit. Utopie byly a jsou psány v reakci na zkaženost světa, nebo na problémy fungování společnosti. Jsou to ideály dotažené k dokonalosti a je jisté, že jich nelze dosáhnout – můžeme (nebo spíše musíme) z nich čerpat. Jsou ale opravdu tak dokonalé?
Přečetl jsem si dílo Utopia od Thomase Mora a poté podobné utopické dílo od Tommasa Campanelly – Sluneční stát. Tato díla jsou z 16. a 17. století a lze na nich jasně vidět největší problémy tehdejší doby, jejichž řešením bylo to nejlepší, co mohlo tehdejší myšlení nabídnout. Jsou ovšem tyto spisy opravdu utopické? Podle mého názoru je utopie neskutečné a nedosažitelné místo, a jelikož se na místo jednoznačně váže i čas, pak i ten by měl být nedosažitelný. Spisy Utopia a Sluneční stát tuto mojí domněnku ale jednoznačně popírají. Neexistují sice místem (ačkoly byly umístěny – obě dvě na daleký ostrov), ale časem rozhodně ano. Časové zasazení se v nich úplně jasně projevuje skrze myšlení – myšlení v nějakém směru, v dobovém myšlení.
V době, kdy byla utopická díla psána, ještě nebylo výhodné uvrtat se do rozporu s církví a i to je na dílech značně vidět. Sluneční stát se sice nachází na vzdáleném ostrově kdesi u Indie, ale to mu nebrání vzývat Ježíše Krista a přemýšlet o Bohu jako projevu tří substancí. Rolnictví a řemeslnictví je vyzdvihováno jako zaměstnání rovné všem ostatním a dokonce možná šlechetnější (ale to jen kvůli tomu, aby bylo jasné, že není podřadné) – i to Campanellovu utopii zasazuje do času, kdy byly tyto spory řešeny a také ji to zasazuje do časů budoucích, kdy se nerovnost dělnické vrstvy bude řešit mnohem více.
Když ta díla čtete dnes, často se neubráníte smíchu. Není to smích shazující hodnotu a odkaz děl, ale je to vlastně smích, který říká „tohle přece není utopie“. Uvedu jen několik úsměvných momentů. V Utopii například neexistují peníze, ale s cizinci se většinou obchoduje pomocí peněz. Domnívám se ovšem, že ke zrušení peněz je potřeba jejich naprostá neznalost, nebo taková nechuť, která způsobí to, že se s nimi nebude obchodovat ani s cizinci. Také tam panuje odpor ke zlatu, všem ostatním drahým kovům a drahým kamenům. To ovšem není lidské – lidem se drahé kovy a především diamanty líbí, proto se člověk pousměje nad informací o tom, že utopijští ze zlata vyrábí jen řetězy a okovy pro zločince (přičemž ovšem zločin neexistuje). Ve Slunečním státu se neubráníte vlivu křesťanství, které vlastně narušuje celý koncept této společnosti. Pokud někdo onemocní nějakou z nejvážnějších nemocí, pak mu k uzdravení dopomůže modlitba k bohu a čtení ve hvězdách. Trojjedinosti boží už jsem se zasmál výše. Nejvíce šokující je ale pohled na rodinu – rodina byla zrušena – vládní úředníci vybírají vhodné lidi, kterým pak bude přikázán pohlavní styk a dítě, které se narodí, se po odkojení odevzdá. To je naprosté popření lidskosti a přirozenosti.
Co je tedy pravá utopie? Je to místo mimo prostor (což bylo asi splněno i v těchto dílech), ale hlavně mimo čas! Utopická společnost je společnost bezdějinná, která nemá dějinné výdobytky jako je například systematizované náboženství, organizované státní zřízení, nebo dokonalé technologie. Utopická společnost je blažená sama v sobě a nepotřebuje ani jedno z výše uvedeného. Je lidská a lidské potřeby zde nejsou organizovaně omezovány – jsou omezovány soukromně a naprosto přirozeně. Představuji si například nějaký primitivní kmen z pralesa, nebo klášterní společnost, která ovšem není organizovaná centrálním náboženstvím. Pouze takovýto malý okruh lidí nepotřebuje organizovaně stanovovat řád, nebo nepotřebuje dosahovat cílů (především v dějinném smyslu). Je spokojený tak jak je, protože nic nemá. A protože nemá dějiny, nevadí mu, že nic nemá.
Mnou nastíněný utopický systém má ovšem jednu chybu – není sice v čase, ale je bezpodmínečně vázán na místo, které dovolí takovéto společnosti existovat. Takže to vlastně také není utopie. A existuje tedy utopie?
